Spengler, Oswald (1880-1936). Německý historik a filosof. Spengler studoval na universitě v Mnichově, Berlíně a Halle. Nějaký čas pracoval jako učitel, poté se stal soukromým vědcem. Proslavil se dvoudílným spisem Zánik Západu: Náčrt morfologie světových dějin (Der Untergang des Abendlandes: Umrisse einer Morphologie der Weltgeschichte): I. Tvar a skutečnost (Gestalt und Wirklichkeit, 1918), II. Per.fpektivy světových dějin (Welthistorische Perspektiven, 1922); jeho německé vydání se dočkalo okamžité odezvy.
Spengler formuloval cyklickou teorii historických změn a komparativní přístup ke studiu kultury. Svou metodu nazval "morfologickou". Koncepční rámec jeho díla tvoří aplikace biologického pojetí živých forem na dějiny lidstva. Podle něj je každá kultura organismem, který prožívá své jaro, léto, podzim a zimu. Tradiční sled antická, středověká a moderní éra nahradil Spengler sledem éra čínská, starověká semitská, egyptská, indická, "apollinská" (řecko-římská), "magická" (íránská, hebrejská a arabská), mexická a "faustovská" (západní) - i když plně pojednal pouze o řecko-římské a západní kultuře. Jeho analýza západní kultury mu získala popularitu u široké veřejnosti.
Z pohledu historického výzkumu, filosofie či společenské vědy nemůže Spenglerovo dílo snést přísná měřítka. Jako literární dílo je to však mimořádný spis. V atmosféře porážky, která převládala v Německu po první světové válce, měla silný vliv jeho vize zániku západní civilizace, jeho pesimismus, determinismus a vzpoura proti rozumu.
Podle Spenglera se "faustovská" kultura zrodila v desátém století a poprvé se projevila vytvořením feudální společnosti a vzni- l kem románské architektury. Po triumfu gotické architektury a středověké scholastiky se "faustovská" kultura rozbíjí vnitřními roz~ pory. Renesance je omyl, reformace započala urbanizaci Evropy a znamená konec jejího mládí. Nová městská společnost je létem "faustovské" kultury; osmnácté století je jejím podzimem a devatenáctým stoletím začíná pro Západ zima. Ta přináší vítězství materialismu a skepticismu, socialismu, parlamentarismu a peněz.
Avšak ve dvacátém století se objevuje nový aspekt "faustovské" kultury. Krev a instinkt znovu převládnou nad mocí peněz a intelektu. Éra individualismu, liberalismu a demokracie, humanitarismu a svobody spěje ke konci. Nová éra bude érou caesarismu a velkých válek. Masa lidstva přijme odevzdaně vítězství caesarů a bude ochotna poslouchat silné vůdce. Život poklesne na úroveň všeobecné uniformity, na nový druh primiti vismu.
Jako prorok autoritářství a německé apokalypsy plný nenávisti k racionalismu sehrál Spengler důležitou roli v podkopání liberálních a demokratických myšlenek výmarské republiky. Pokud jej nemůžeme považovat rovnou za jednoho z přímých předchůdců nacismu, jeho vliv na vytvoření morálního klimatu umožňujícího nacistický převrat byl v každém případě větší než vliv "konzervativních revolucionářů", jako byli Arthur Moeller van den Bruck, autor spisu Třetí me (Das Dritte Reich 1923), nebo prorok německého iracionalismu Julius Langbehn, autor díla Rembrandt jako vychovatel (Rembrandt als Erzieher, 1890), který se stal slavným v posledních letech devatenáctého století. ZS

odkazy
Spengler, O.: Der Untetjáng de~' Abend/andes. Mnichov: C. M. Bech, 1978.
literatura
Hughes. H. 5.: Oswa/d Speng/er: A Critica/ Estimate. New York: Cribner, 1962.